Paříž zadarmo
Když mi bylo třináct, mým snem bylo vidět New York. Po okupaci naší země spojeneckými vojsky mi bylo jasné, že New York prostě neuvidím, tak jsem si řekla - stačí mi Paříž.
Na gymnáziu jsem si vybrala cizí jazyk francouzštinu a plánovala jsem si, že jednou...
Jenomže čas běžel, já byla už babička, francouzštinu jsem zapomněla a i když se sen uvidět Eiffelovu věž se mi občas připomenul, jeho realizace byla v nedohlednu, z finančních důvodů.
Dcera se nám vdala do Ameriky, takže cíl případných zahraničních cest tím byl jasně definován jednou pro vždy. Když jsme se jednou od ní vraceli, došlo k nečekané události. náš zpáteční let se zkomplikoval. Kvůli přítomnosti amerického prezidenta na letišti, kde jsme měli přesedat, toto bylo pro veřejnost uzavřeno. Při výměně letenek nám nabídli dvě možná řešení. Buď poletíme až druhý den, nebo hned, ale přes Paříž, kde však na navazující let do Prahy.
Budeme muset čekat několik hodin. Několik hodin! Hurá! Uvidím Paříž! Zvolili jsme druhou variantu.
Když jsme tam přistáli, manžel v bankomatu vyzvedl eura a jeli jsme se podívat na Eifelovku. Byla jsem tak nadšená a nedočkavá, že jsem se vecpala s davem do vozu metra, ale manžel se synem zůstali na nástupišti. Tak jsem jim přes okno zřetelně odartikulovala, že vystoupím příští zastávku a počkám tam na ně. Povedlo se a dál jsme už cestovali společně. Věž mne trochu zklamala, představovala jsem si ji mnohem vyšší, ale i tak to byl fantastický zážitek. Několik afroameričanů tam nabízelo jako suvenýr malé Eifelovečky které měli po desítkách navléknuté na velkém kruhu. Můj muž chtěl jednu koupit na památku. Stála jen jedno euro. My neměli drobné a prodejce neměl na vrácení, ptal, se, jestli jich nechceme koupit větší množství, byl ochotný slevit i na polovinu, jenom aby prodal. S úsměvem jsme se omluvili, že opravdu ne. A představte si, ten milý člověk rozepnul ten kovový kruh, kde je měl všechny navlečené a jednu nám daroval jen tak.
Vzpomněla jsem si jak jsem jen před pár dny četla o tom, že Bůh naše sny vede stále v patrnosti. Měla jsem pocit, jako by mi šeptal do ucha. "Vidíš, myslela sis, že ji už neuvidíš a teď ji máš tady před sebou a zadarmo. Tato malinká ti bude připomínat, že u mne není nic nemožné."
O čem sníte vy?