Neděle
- 19Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní.
Matouš 18,19
- 30Jak to, že jeden zažene tisíc a dva zaženou na útěk deset tisíc! Ne-li proto, že je prodala jejich Skála, že je Hospodin vydal v plen?
Deuteronomium 32,30
Neděle
Job 38, 1-4
- 1Jób na to Hospodinu odpověděl:
- 2„Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný.
- 3Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží ? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.
- 4Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě.
- 5Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.
- 6Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.“
Job 42, 1-6
Římanům 8,38- 39
- 11Muž mi řekl: „Danieli, muži vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě. Jsem poslán k tobě.“ Když se mnou mluvil to slovo, stál jsem a chvěl jsem se.
- 12Řekl mi: „Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena, a já jsem proto přišel.
- 13Avšak ochránce perského království stál proti mně po jedenadvacet dní. Dokud mi nepřišel na pomoc Míkael, jeden z předních ochránců, zůstal jsem tam u perských králů.
- 14Přišel jsem, abych tě poučil o tom, co potká tvůj lid v posledních dnech, neboť vidění se týká těchto dnů.“
Daniel 10, 11- 14
- 11Také Sára věřila, a proto přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas; pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení.
Židům 11, 11
Neděle
- 11Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny.
- 12Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění.
- 13Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.
- 14A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.
- 15Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.
- 16A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.
- 17Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!
- 18Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.
- 19Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘
- 20I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
- 21Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. ‘
- 22Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.
- 23Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí,
- 24protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.
- 25Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.
- 26Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.
- 27On mu odpověděl: ‚Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.‘
- 28I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.
- 29Ale on mu odpověděl: ‚Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
- 30Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.‘
- 31On mu řekl: ‚Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.
- 32Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘“
Lukáš 15, 11-32
- 14Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.
- 15Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
- 16Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
Jan 15, 14-16
Efezským 1,17-19